Svěřenský fond se zakládá smlouvou nebo závětí, čímž zakladatel svěří správci určitý majetek k určitému účelu a svěřenský správce přijme pověření ke správě.
Svěřenský fond pak vzniká zápisem do evidence svěřenských fondů, s výjimkou svěřenských fondů zřízených závětí, které vznikají smrtí zůstavitele a do evidence se zapisují až po svém vzniku.
Do evidence se zapisují údaje o názvu fondu, datu vzniku, účelu, počtu a způsobu jednání svěřenských správců, a dále identifikace zakladatele, obmyšleného, svěřenského správce a osoby oprávněné k výkonu dohledu nad svěřenským fondem.
Úplný výpis z evidence svěřenských fondů však není veřejný. Veřejně přístupné budou pouze informace o názvu, IČ, datu vzniku a zániku, účelu, svěřenských správcích a způsobu jejich jednání.
Informace o obmyšlených, zakladateli a osobě oprávněné k výkonu dohledu nad svěřenským fondem budou přístupné pouze soudům, exekutorům, finančním úřadům, policejním orgánům, atd., ledaže tyto osoby s uveřejněním svých údajů vysloví souhlas.
Úplný výpis z evidence však může být poskytnut také osobě, která na tom prokáže právní zájem. Rejstříkový soud, který evidenci vede, tak bude vždy v konkrétním případě posuzovat, zda má žadatel skutečně prokazatelný právní zájem na zpřístupnění veškerých údajů o fondu, zakladateli, obmyšlených a osobách oprávněných k výkonu dohledu nad fondem.
Svěřenský fond se řídí statutem, který vydává zakladatel. Statut musí mít formu notářského zápisu. Jedná se o základní dokument, který řeší nejdůležitější otázky fungování fondu – jaké je označení fondu, jaký majetek má při svém vzniku, jaký je účel fondu, kolik má fond svěřenských správců a jakým způsobem jednají, nebo komu má být z fondu plněno – kdo bude obmyšleným.
S ohledem na požadavek notářského zápisu se založení svěřenského fondu zpravidla odehrává u notáře. Vhodný a efektivní je takový model, kdy na jednom jednání u notáře bude (i) založen svěřenský fond smlouvou a (ii) pořízen statut fondu.